Üsměvné čtení na dlůouhé večery

Tak jsem se zase stavil kouknout za Thrallem a pokecat s jedním známým, který maká u něho v hale. Občas není na škodu mít známé na vysokých místech. A prý jestli bych neměl zájem být zapojen do jedné spojenecké speciální jednotky.
Umíte si představit orka v letech, který si zažil zradu našich vůdců kteří začali spolupracovat s démony a skoro nás zničili, pak příkoří koncentráku když lidé zvažovali jak řešit "konečnou otázku orků" a konečně sladká vítězství mnoha dlouhých bojů, ve kterých jsme si vybojovali pod vládou Thralla a mnoha jiných (nechci se chlubit) svobodu z područí lidí, pak to mohli nandat zpátky démonům a konečně vybudovali stabilní domov, jak se chopil další zajímavé výzvy.
Speciální spojenecká jednotka? Hmmm tak to "Count me in!"
Podepsal jsem nezbytné formuláře (konečně asi vím co tam ten známý dělá, dříve jsme žádné papíry nepotřebovali), zašel pokecat s Thrallem o starých časech, nenápadně jsem se zmínil o tom jak se podobá otci, aby náhodou nezapomněl, že jsem ho kdysi jako orče učil jezdit na Chrochtovi a šel se hlásit svému novému nadřízenému. Prý nějaký Paine nebo co. To je taky jméno.
Cestou na místo u brány, kde jsem se mu měl hlásit do jednotky, se mne ptal na směr ještě jeden přerostlý bejk. Kdyby tolik nefrkal, tak docela i sympaťák. Nějaký Ringoroke nebo tak nějak. Vzal jsem ho s sebou páč mi došlo že jdeme na stejné místo a chápu, že jedinci co se tady nepohybují od založení Orgrimaru mají občas trochu problém s orientací.
Asi toho známého příště vezmu toporem! Na místě nás přivítal nemrtvák jako řemen. Paine byl prý pro opakované problémy s chováním suspendován a ve velení jej vystřídala darkshee. ne že bych měl něco proti ženským. To ani náhodou, snad nejvášnivější bojovnící jsou ženské a to je vám teda noc potom!
Ale tohle byla nemrtvačka jako řemen. Možná vypadám občas jako idiot, ale rozhodně jím nejsem. Držel jsem hubu, předal rekrutační papíry a začal jí lézt zkušeně do... prostě snažil jsem se být maximálně "polite". Nejsem tady první rok. Což ona dle stupně rozkladu asi také ne.
První rozkaz zněl jasně. Odhalit nějaký kult uctívající démony. Nebyl čas lámat si hlavu kdo je kdo. Od toho tady byli jiní.
Bylo mi jasné že na tuto akci se bude výzvikem hodit Mazlík, tak jsem si ho vyzvedl ze stájí, nakrmil, skontroloval jestli mám dost munice a šli jsme si vyzkoušet ten nový RocknRoll.
Nová bouchačka co jsem si nedávno pořídil mne příjemně překvapila. Za pár hodinek jsme neměli co řešit a hlavní cultista před smrtí prozradil i to co nevěděl, Darkshee poreferovala nadřízeným kdo za tím vším stál a sledování zrádného obchodníka hodili naštěstí na někoho jiného...
Nakonec se i ten přerostlý druid ukázal být vcelku k užitku.
Uvidíme co přinese zítřek...

Tak jsem se doslech o nějaké děsně rychlé kočce která loví v Badlandech. Tu tak dostat do chovu to by se mi líbilo. Prý dokáže rozcupovat ty magiechtivé pohůnky, co neumí vzít ani sekyru pořádně do ruky, natotata. Snad budeme mít někdy výlet tím směrem.
Jinak jsem zjistil že Paine je také ženská a mám docela problém odlišit ji od Darshee. Nahlas jsem to ale neřekl. Zatím to vypadá že plusové body sbírám docela dobře. Šéfa chválím a osatní buzeruju. Také se dnes jednotkou proběhla Kusanagi. Prý jsou s Paine ségry. Otevřela pár truhliček co jsme v poslední době nasbírali a zase zmizale jako elv.
Ostatní nemrtváci z jednotky pustili pár drbů a tak jsme se dozvěděli, že Paine s Kusou mají ještě další ségru a dokonce i bráchu. Nevím jestli jsou všichni z jednoho vrhu nebo se to bere jen dle společných otců. Každopádně mne pobavilo, když jsem se dozvěděl že jejich brácha i ségra vstoupili do Alliančních speciélních sborů a to konkrétně k nějakým těm jejich svatým bublinářům nebo co. Loladin a Kněžka sourozenci našich nemrtváků. Hehe.
Smál jsem se ještě cestou domů a málem jsem dostal přes hubu od party kraviček co jeli akorat na těch jejich hroších. Mysleli si že se směju jim, protože zkoušeli nějaké pochodové tempo s bubínkama a nějak jim to ještě nešlo.
Naštěstí se to začíná trochu normalizovat. Narekrutovali dva pořádné orčí bijce. Už bylo na čase, hned večer jsm se zřezali. Střapouch a Chlup vypadají použitelně.
Dokonce i Ringerike vypadá použitelně, dneska jsme celý den prováděli sabotážní průzkum v Ashenvalu a Stonetalonech a člověk by neřekl jak může být takový druid občas i užitečný. Když zrovna není otravný, což je bohužel častější případ. Každou chvíli jsme zastavovali, když se rozvykládal o nějaké pěkné květině, které si všimnul. Dokonce mne zdupal když jsem si šel nakutat trochu železa na kulky do pušky. Prý jsem pošlapal nějaký úžasný exemplář Arthasových slz. No nezabili byste ho hňupa?
Jen jsem zatím nepochopil co s tím pak robí. Možná to používají kravky jako zákusek po jídle nebo tak něco..
Taky jsem si udělal radost, konečně jsem se od mistra naučil vyrábět kvalitní šulky dynamitu, doufám, že co nevidět potkám nějakého bublináře…

Tak jsme se dnes hromadně střískali jako psi. Střapík už není mezi námi. Ringerika asi naše pivo nesnáší moc dobře, protože po dvanáctém tupláku začal motat něco o věčných lovištích a o tom jak si tam teď Střapík užívá prohánění se po vzdušných prériích nebo něco podobného. Každý přece ví, že po smrti se správný Ork dostane do velké síně válečníků a tam trénuje na poslední bitvu a pravidelně decimuje stovky nepřátel! Pah! Prérie. Asi zbaštil dneska nějakou špatnou kytku.
Zachlastat s námi šla i Kusa, která jinak moc vidět není. Stále nechápu kam to lejou. Otevře ústa, naleje to tam a přitom je dírama v krku vidět i páteř, ale nic nevyteče. Vypil tolik co my a ani neškyt. By mne zajímalo jestli nějak nepodvádí nebo jestli to na ně má vůbec vliv. Dokud tohle nezjistím tak s nima do soutěže v pití nejdu!
Přidal se dokonce i Tosch a předváděl nám jak se dělá z vody víno. Po několika neúspěšných pokusech udělal alespoň vodu z vína.
Druhý den ráno mne zase trochu bolela hlava, ale dle rodinných tradic klanu Střapíkovců se hlásil nový rekrut. Papuchaj se mi líbil už od prvního okamžiku. Na rozdíl od většiny ostatních ignorantů měl na zádech připevněnu epesní bouchačku. Sice je to starší model než co jsem si včera pořídil já, ale furt docela pěkná. Když jsme se zakecali o poměrech střelných prachů a směsi litiny na kulky, tak jsem málem prošvihl nástup na rychlou průzkumnou akci do Plaguelandů.
Na summoning si asi nikdy nezvyknu. Když jsem překonal potřebu vyzvracet se z podoby ( a nevěřím, že to bylo tou přemírou včerejších tupláků ), poděkoval jsem věčně tichému Faweemu a zkontroloval jsem Mazlíka. Vypadal, že se mu chce zvracet taky. Hahá, jak jsem si myslel, není to pivem!
Vyrazili jsme na lehký průzkum Scholomance. Nic moc vážného spíše se jen kouknout jaké zde budou nároky na výbavu. Naštěstí měl některý z jedinců v týmu klíček od hlavní brány. Prý mu trvalo pár týdnů než jej sehnal někde v baráku, již dávno ne živé oblíbené kurtizány synovce nějakého papaláše z rodu Barrovů. Moc jsem se v tom neorientoval, ale vpodstatě je mi jedno jestli díky nekrofílii získal někdo klíče a nemusel jsem tak zbytečně vypotřebovávat rozbušku na otevírání dle hesla „když to nejde silou jde to ještě větší“.
Sotva jsme si odemkli oznámil nám Fawee hrdě, že se z nějakého zapadlého svitku naučil vyvolávat nového démona pomocníka a že by nám ho rád ukázal. S démony nemám dobré zkušenosti, zejména když jsem jim řadu let dělal pomocníka sám, ale kluk nemrtvá snad ví co dělá ne? Trochu ne znervóznilo, když někdo v davu nejistě prohlásil, že o tomto slyšel něco málo ve stylu potřeby lidské krve. Nevím jak jsou na tom s krví nemrtváci a já snad nemám lidskou krev, tak bych mohl být vcelku klidný. Ten někdo byl druhý warlock a hrdě prohláil že kdyby se něco podělalo tak je více než dost připraven problémy vyřešit.
Fawee nás ujistil, že zbytečně plaší a žádné nebezpečí nehrozí. Když viděl že nejsme v jádru proti „pomocníkovi“, který by mohl zjednodušit náš průzkum bojem uvnitř Schola, začal rituál. Je to pěkná podívaná. Plno síry, ohníčků a různobarevných efektů. Na konci rituálu jsme viděli jak se druhý záložní Warlock klátí tuhý k zemi. Evidentně to byla s tou krví jen nadsázka, nebo je ve svitku něco o oběti a ne krvi. Každopádně démon vypadal hezky. Zvažovali jsme zda máme Faweeho pochválit za pěknou podívanou nebo se ho zeptat na toho mrtvého nemrtvého vedle něj. Někdo na něho načabral živou vodu, řka že během pár minut by jej to mělo zvednout zpět na nohy. Ještě že neměl holy water, to už by nemrtváka asi nezvedlo.
Konečně jsme se shodli, že můžeme vyrazit. Ovšem mělo to háček. Fawee nám prozradil sladké tajemství nakonec. Už neměl shardy, kterými by si démona udržel pod kontrolou. S těmito slovy se koukal nervózně někam nade mne. Ještě že je Mazlík tak pohotový. Jinak bych asi zakusil načabrání živou vodou taky. Je fajn, že ten tuhý warlock měl shardů plnou brašnu, ale tam nám byli v tu chvíli platné jak mrtvému mrtvému zimník.
Inu zase jsem měl pravdu…

Několik týdnů jsem pozoroval kočky v Badlandech. Plíží se v trávě, ale s bouchačkou co jsem si včera koupil pro mne byly snadný cíl. Hledal jsem tu o které se vyskytuje tolik skazek s rychlostí jejího boje. Má mít zvláštní znamení „Zlomený zub“. A trpělivost přinesla své ovoce. Konečně je moje. Nejprve se bránila, ale po pár dnech výcviku je jako andílek. Hotový Mazlík. Lva, který mne doprovázel doposud, jsem nechal užívat si opět svobody v prériích Mulgore. S Mazlíkem bude ještě trochu práce, ale věřím, že brzy se stane postrachem alíků.
Můj příslovečný klid ovšem rozhodil Chlup. Pár týdnů jsem jej neviděl, už se začaly šířit fámy že je po něm, ale když jsem ho viděl s radostí jsem se k němu hrnul a zdravil ho. Chvilku na mne zmateně koukal lehce rozostřeným pohledem, pak jako by si vzpomněl a zařadil mne do okruhu svých známých. Spadla mi čelist. Prý že není Chlup, ale Gožer. Koukám na něho jak kdybych spadl ze zepelinu na hlavu. Tohle jsem už kdysi viděl, když jiný kámoš dostal do hlavy palicí od Ogra v Dire Maulu. Myslel si že je gnóm. Málem se pak nechal zabít v Booty Bay, když s jednou gnómkou začal flirtovat a prý jestli by ji nemohl kousnout do boltce. Je fakt že na některé hrátky měla ta gnómka možná ideální výšku, ale nedivil jsem se, když ho hodili před hospodou vyhazovači do vody a gnómku pro jistotu držely stráže v síti, dokud nevychladla.
No když se mu pomíchaly jen jména, tak to ještě není taková trága. Omyl, mělo být hůře.
Ptám se ho jak jde život a s rozzářeným úsměvem se rozvykládal, že dal konečně dokupy prachy na mounta. Se zájmem jsem se ptal jakého vlka že si vybral, páč sám jsem měl docela dilema, kterého si za ty prachy koupit, aby mi pasoval k barvě tabardu. Najednou se na mne koukal zase zaraženě a prý jestli jsem nespadl z Thunder Buffu, když jsem čekal opilý na výtah a od kdy že jezdí taureni na vlcích. Jací taureni proboha?!? No holt ani Gožer se lehké ztrátě identity nevyhnul.
Naštěstí ten můj kamarád gnóm se z toho po čase vzpamatoval a dokud si myslel, že je gnómí renegád, bojující s námi za jejich práva, byla s ním i docela legrace a rozhodně mu to na zuřivosti neubíralo, dokonce jsem měl pocit, že bersekřil nějak častěji.
Jinak jsme se dneska doslechli nějaké novinky o Onyxii, současné hlavní nosnici černé letky. Prý je někde na našem kontinentu a chráněná hromadou svých „dětí“ snáší vejce.
Ne že bych byl tak moc vysazený na vaječinu, ale dle hesla že nejlepší buchta je řízek, a hláškách že nic není tak dobré jako dva týdny pod sedlem uleželý biftek z dračího ocasu, jsem dostal chuť se k Onyxii kouknout. Vypadá to že budeme muset pro zpřesnění informací na menší průzkum do BlackRocku. Zatím jsme se tomuto místu spíše vyhýbali, ale myslím že s Ringem za prdelí a nějakým šamanem před ní by to nemusel být zase takový problém.
Už se mi sbíhají sliny…

Tento víkend se vydařila úžasná akce. Naše nepostradatelná trojice ekotů v čele s Mekotou, přepadla úspěšně alianční konvoj převážející strategické suroviny. Naprostou většinu zvládla před příchodem posil dopravit na bezpečné místo.
Teprve když nám na brífingu Mekota nastínil co všechno se ve strategický surovinách skrývalo, rozjelo se plánování nejvyššího řádu. Bylo nám jasné, že to za jeden den nemáme šanci zvládnout zpracovat, ale naše odhodlání bylo velké a nevzdávali jsme se předem. Las zajistil místo, kde byla velká šance, že nás alianční jednotky nevyštrachají. A ne že by se Alianční infiltrační skupina nesnažila. Guron společně s Romerem a Darkczem ukázali, že cooking skill není nejdůležitější hodnota ve chvíli, kdy jim nechybí odhodlání a nám hlad. Nutno podotknout, že zejména Guron byl v produkci blíže nespecifikovaných stejků k nezastavení, i když jsem až do konce nezjistil kolik staminy a spiritu přidávaly.
Nesmím opomenout vzpomenout také dvě převelice důležité taurenky. Kasi s Mahul zajistily jednak zotavovací supu na konci akce (kterou jsem v rámci zotavování preventivně vynechal), kterou si zejména Paine nahlas vychvaloval jako kdyby doufal, že bude exalted dokonce i u nich. A druhak zajistily nárazovou očistu veškerých pohárů, a ne jen jich…
Ale zpět k zlatému bodu likvidační akce. S příjezdem Mekoty začal teprve Život. Sice nedorazil Bekota, který měl jiné povinnosti, ale velikost ukořistěných zásob nikdo z nás dle jeho původního popisu opravdu nečekal. Pochopili jsme že bychom museli měnit stejně jako Tosch víno (a ne jen to) ve vodu, abychom měli šanci se vypořádat se vším během jednoho večera, který jsme měli k dispozici.
Ale já se toho nezalekl, pořídil si vskutku epesní pohár a jal jsem se zasazovat alianci jednu tvrdou ránu za druhou. Dokonce jsem se snažil sledovat i jak je tomu u nemrtváků. Jeden z teoretiků na fungování nemrtvých mi vysvětloval, že rozhodně nefachají jako perpetumobile a když se pohybují a vykonávají bůh ví co mají výdej energie, tudíž ji odněkud musejí i příjmat. A nejsnazší je to formou potravy a pití a to jakékoliv. A čím vyšší voltáž tím více energie. Podvodníci!
Než jsem to zjistil, namíchal Mekota dle nějakého prastarého rodinného cooking receptu speciální dryák B52. Měl umožňovat údajně na pár sekund i dračí dech. Bohužel jsem to nikdy nestihl spustit včas, takže krom spálených prstů jsem nikterak většího účinku nedosáhl. Asi měl delší cooldown jelikož Deep Breath jsem spustil neřízeně mnohem později, a skvěle konkuroval Chrochtovi…
Zábava pokračovala i nadále plným proudem, i když jednotlivci začali postupně odpadat dle nasazeného tempa. Obecně déle vydržely classy, které mají poison cleansing totemy a jiné podpůrné berličky, nemrtváci kteří mají zvýšenou odolnost o 300% a Gožer, který už díky dávkám, které asi pravidelně dostává v ZG u pavouků získal na mnohé látky imunitu.
Druhý den jsem nemohl najít flintu, asi si budu muset zítra koupit novou.
Další nepříjemnost je lehké znečištění mé epické chestky, kterou asi dočasně vyměním za modrou s Fire rezistem. Ostatně bylo vidět, že zbytek to asi celkem flákal. Zásob jsme zlikvidovali s bídou polovinu, všem bylo dobře, jen já měl zdravou lesní barvu a Mekota si na sebe natáhl provokativní chestku bez enchantu, zato s vyzývavým textem.
Jediné štěstí že z tajného úkrytu v horách, daleko od všech Flying Pointů (stejně bych se na wyverně asi neudržel) mne byl ochoten odvézt Ringe na svém kodovi. Když nasadil ještě mrkev a ostruhy, ujeli jsme dokonce i Painovu ohnivému oři.

Tak Gožer už se z toho Taurenvství podle vše vyspal. Ale Koda už si nechal. Je občas veselé sledovat jak se snaží udržet tempo se svými většími spolubratimi a kmitá nožkami dvakrát rychleji.
Paine pak přišla s tím, že potřebuje help v Scholomanci, páč tam má nějakou ingredienci na velký rituál vyvolání nějakého Dredstýda nebo co. Sice netuším co že to chce vyvolávat, ale do Schola jsem se stejně chtěl kouknout. Přidal se k nám ještě jeden Rouge a Ringerike.
Vypadalo to na pohodovou akci. Rychle dovnitř, rychle ven a jít na kutě.
No, to byl alespoň plán. Realita se ukázala být trošku problémovější. Nějak se jim ve Scholu nelíbilo asi právě to „rychle dovnitř“. Asi po dvou hodinách už kousek před místem které nám Paine označila jako cíl cesty, se ozval nesměle rogue. Prý že se mu už dolámaly i záložní dýky a jestli někdo z nás nemá nějakou obyčejnou. Nakonec Druid rozpačitě vytáhl svůj stahovací nožík a prý jestli by se nehodil tenhle.
S Paine jsme lehli smíchy. Rouge to nějak neustál a když viděl jak se chlameme, buf, a byl v čoudu. Už to vypadalo že to budeme muset zkusit dojít bez něho, když se celý udýchaný přihnal zpět a že si jen odskočil kousek do města opravit ohoz a přebrousit kudly.
Stejně jsem ho chtěl vidět machrovat se stahovákem…
Další den celá rozzářená, nám Paine oznámila, že má vše potřebné na rituál k Dredstýdovi a kdo chce jít s ním, že něco takového může někdo vidět tak jednou, maximálně dvakrát, za život.
Dycki jsem byl zvědavý ork, tak jsem se nabídl. Sehnal ještě jednoho Warlocka, Ringa a Wariora. Když se na nás Paine koukala tak bylo vidět, že její úvodní euforie trochu pohasla, ale neřekla nic.
Když jsme sesedali ve feralasu z Wyverny, tak už mumlala něco o tom, že to asi dneska bude spíše jen na zkoušku, ale nahlas to moc neříkala.
Před vstupem do Dire Maulu už to začala opakovat i nahlas a u prvního krystalu už nám s jistotou oznámila, že dneska to nedáme.
Její optimismus mne naplňoval klidem a tak jsme si vyčistili cestu ke všem krystalům, zlikvidovali je a stejně tak i stráže kolem. Nějakého čokla, chránícího vyvolávací komnatu, jsme zabili jen tak mimochodem a to už Paine raději nemluvila vůbec.
Shlukli jsme se k brífinku kolem Paine ať nám teda řekne co máme čekat. Chvilku na nás koukala jako bychom spadli z jahody a pak že to je prostě ojedinělý rituál a jak má teda vědět co se bude dít? To nás uklidnilo a tak jsme se koukali co se bude dít. S novou bouchačkou jsem neměl obavu, že se to nezdaří.
Její imp začal poskakovat a čarovat společně s ní. Plno světýlek, v luftu se objevily nějaké artefakty pak podél celé komnaty desítky portálů a její imp se smíchem zmizel. V tu chvíli začali z portálů vybíhat asi jeho sourozenci. Tolik impů jsem neviděl ani na srazu warlocků. Ne že bych na nějakém byl, ale tipnul bych že tady měli ten den sraz všichni. Ze začátku to byla pohoda. Impové nebyli nic moc, ale pak se to celé nějak zvrtlo. Pamatuji si akorát že se objevil nějaký přerostlý démon nápadně podobný tomu, co vyvolával onehda v Scholomanci Fawee. Impové nějak zesílili a vše se mi slilo v rudé mlze. Na nesouvislé výkřiky kolik jich ještě přijde směrem na Paine jsme odpověď nedostali, když jsme sejmuli pátého a objevil se už osmý zaveleli jsme k ústupu. Impů mohlo být tak kolem pěti desítek a to už jich nejméně sto zařvalo. Berskeři už jsme byli všichni a ne jen warior.
Skleslá Paine nám suše oznámila, že říkala že to nedáme. Na naše otázky co že jsme měli dát nám ale neodpovídala.
Večer jsem si pokecal s jiným warlockem. Prý měla jen opravit včas artefakt, který ji vyvolal imp. Už tam byl prej hodněkrát a je to naprostá pohoda.
A pak jim věřte. Že ojedinělý rituál, který uvidím jednou, maximálně dvakrát. Jsem zvědav kolikrát tam ještě pošupeme…

Začínám věřit, že Kusanagi a Paine jsou ségry. Někdy bych chtěl potkat ještě toho jejich Šturma nebo tu jejich ségru kněžku. Kusanagi přišla, že potřebuje do Stratholmu. Neměli jsme nic moc proti, byli jsme tam nedávno a i když je to tam občas docela o hubu, tak vždy se dá vyšťárat něco nového.
Magie toho místa mne docela děsí, můžete tam zabít cokoliv, ale jejich prokletí je vždy zase zvedne po čase zpět. Inu což, kdo chce kam…
Takže jsme kývli, že teda půjdeme. Na sraz přišel ještě některý z těch našich kravích šamanů. Las nám s nadšením ukazoval nový kousek ohozu co si nedávno pořídil, vždycky mne zajímalo proč všemu hned utrhnou rukávy, aby jim byly vidět lokty, a vzápětí začal brečet že už dlouho nic pořádného nesehnal a že se to snad dneska změní.
Já bojoval s touhou předvést jim svoji novou bouchačku, ale nakonec jsme se na to vykašlal. Ukázal se nakonec ještě Lomonosov a hned nás začal kontrolovat zda máme dost potionů, aby nebyly nějaké problémy.
Prostě klasika. Klíček jsem měl, tak jsem nás protáhnul dovnitř zadními dvířky. Domluvili jsme si zhruba strategii a zjistili co vlastně Kusa potřebuje. Prý baron Rivendale unesl nějakou ubohou slečinku, kterou má jako rukojmí a Kusanagi její partner slíbil neaký bazmek či cosik takeho pokud mu ji zachrání.
Měl jsem lehký pocit dežavue, jelikož baron unáší každou chvíli někoho. Osobně bych řekl, že sotva se po nějakém masakru vzpamatuje, tak jde někoho unést a pak ho zase někdo zmasakruje. Nejsem sice moc v magii zběhlý, ale stejně nechápu proč si Ti naši loci a mágové někdy neudělají víkendový sraz a nesrovnají to tu celé se zemí, aby byl klid.
Tak jsme se teda rozběhli vybít Rivendelovy pohůnky, kteří hlídají magické zámky k jeho bráně. Sotva jsme proběhli přes druhou padací mříž městem se ozval gong a Baron nám pohrozil, že pokud nevypadneme tak zabije rukojmí. Snažili jsme se proplížit ve stínech kolem všdch stráží, ale občas se do nás nějaké pustili. Ještě že jsou Ti nemrtváci tak tupí. Teda nic proti našim nemrtvákům.
Sotva jsme vlezli na nádvoří před jeho kryptou tak za námi zapadla velká brána a doposud neteční mutanti se o nás začali zajímat. No nebudu to natahovat, takový mlýnek na maso jsem už dlouho nezažil. Do toho nás Rivendale ujišťoval, že jestli hned neodejdeme tak méme smůlu a můžeme zachraňovat leda tak sviště co jsou občas v bedýnkách po celém Stratholmu.
Tak jsme si dali pauzu na malou svačinku a pak ve stylu, který by nám mohl závidět nejeden Hollywůdký trhák, jsme vtrhli do jeho obýváku ve chvíli, kdy už odpočitával od pěti do jedné.
Viděli jsme, že holčina je zatím stále živá a zdravá a bez otálení jsme začali tanec s Baronem.
Nějak se mu asi nelíbilo, že další piknik si cheme udělat zrovna v jeho bejváku nebo co a moc se mu zase umřít nechtělo, ale nakonec holt musel.
Kusanagi běžela nejprve zkoušet resuscitovat Baronova koně. Někdo jí namluvil, že když bude dost rychlá, tak se ten nemrtvý kůň zase zvedne a bude jí nosit. Spíše bych věřil, že pokud se ta nemrtvá koza zvedne, tak jí ukousne ruku, ale jako obvykle se během resuscitace nic zvláštního nestalo.
Jistili jsme perimetr a řekli Kusanagi ať tu holčinu co nejrychleji vytáhne ať se můžeme zdekovat a Lomonosov už připravoval teleportační kouzlo. Po chvilce jsme přestali sledovat okolí, ale se zájmem jsme o to větší pozornost věnovali kleci a Kuse, která kolem ní chodila jak nadržená panna kolem vibrátoru. Klec neměla evidentně zámek se kterým by si poradila. Tak jsme se opatrně zeptali co že jí kdo řekl. Chvíli přemýšlela a nakonec z ní vypadla odpověď, při které jsem si málem natáhl bránici.
Prý ji někdo poslal před hlavní vchod do Stratu, aby si vyzvedla vše potřebné, ale bo věděla že jsme podobný úkol už zmákli dříve, neztrácela zbytečně čas a šla s námi rovnou sem. Hehe.
Smutně jsme popřáli dívčině v kleci dobrou noc a vlezli do teleportu. Kusanagi nám pak celý zbytek cesty nadávala, jakto že jsme ji neřekli že bude ještě cosik potřebovat. No nezabili byste ji?

Tož to bylo zrovinka včéra, na popud starýho pardála Bobiska, šedivýho a zjizvenýho
orka, nejednou zle potrhanýho všelijakým neřádstvem. Sešikoval řádnou drancpartu a že pré
dem natrhnout zadnicu pár nemrtvákům do Stratholmu. Na drancovačku se sešlo pár hustejch
ogarů. Krom Boba , jeden širokoplecý tauren slyšící na jméno Wottan. Chlapisko jak hóra
třímajíci v tlapách sekeru a palicu, když mu rupne v lebeni a zabersekří lítaj kosti na všechny
strány.Pak druhé taurenisko, Cecka - občas nerudné šamanisko, ale ogar jak se patří a je s nim
pérdel, umí taky látat rány jako nikdo jinej a to bez štychů! Pak já , další orčí hunteřisko,
spíše janek, ale janek s bouchačkou! Kompanyju uzavírala plesnivá živola Cripl, mágský
pošuk, ale skutečný jatkař kterej svoje pobratrimy kosí po desítách.
Abych to vzal popořádku drancparta se slezla u zadního vchodu do Stratu a šup na
první šiky zombijáků a kostrounů. Já tam byl především proto, že sem se doslechl že by tu ve
spárech ňákýho úchyla měla bejt ňáká pěkná roštěnka. Věk na samice už mam tak proč si
nějakou neuloupit, ale nepředbíhejme. Po pár rozsekanejch nemrcouchů a na hromadě kostí
se mě komandýr Bob zeptá “ Hele a Papouchu, kde že ta tvoje samice jako má bejt “ ” vim já
?, ale radši se skočim zeptat ven “ a šup šup ven. Jakmile za mnou zaklapla mříž tak “ Hlava
horká , v lebeni má ledva chrousta “ utrousil Cripl . “od tebe to dřepí “ dodá Wottan” Cecka
chvíli přemejší a “ Hele a řeknem mu to , že už sme tu pro tu buchtu byli ? “ ”Ne ať si zarube,
už tak sme mu pomohli, má vlastně štěstí že nedopadne s hledáním na blind jako Warko a
Paine “ ” Muehehe”
Já mezití spěchám na cestu a štráduju si to rovnou do náruče pěti Alíkům, “u kodího lejna co
teď ?” horečně přemejšlim sem sám , jednoho vodprásknu, ale další mě rozcupujou. Hrát
mrtvýho brouka ? Ee to by taky nevyšlo. V zájmu zachování svého skalpu sem tedy seskočil z
vlka a poklekl na jedno koleno. To ponížení, fuj , ale co, ti nekňubové mě nechali a já žiju.
Kousek dál sem potkal nějakýho ducha kterej mi pověděl, že tu mařku hlídá nějakej Baron a
že to musim stihnout do přesypání tří čtvrtin hodin jinak, že jí vezme pod krkem jak dobytče.
Popadnu nohy na ramena a pelášim za kumpánama, kteří na mě čekají a krátí si dlouhou
chvíli každý po svym ( kladiva drtí, šípy sviští , magie bouchá a kosti lítaj )
“Tady to je” poudá Ceckoň a zaství se před mohutnou mříží “teď začne tanec” dodá
Wottan “Muziko hrej “ a stěmito slovy komandýr bobisko , mírně přikčen vbíhá dovnitř, za
běhu ještě natahuje luk. Překulí se a do odbočky pálí první salvu do změti křídel , pavouků,
duchů a ghúlů. Přeběhne ho mohutný Wottan a ocelovými nárameníky s rozeběhem narazí
do změti těl, jež zaúpí mnoha skřeky a seny. Sekera porcuje palice drtí připomíná to mlejnek
na maso. Criplí mág mulmlá zaklínadla a plameny stravují mnohá z bestií, občas se ozývají
magické detonace a cáry mrtvol létají vzduchem. “Prásk” “Prásk” stojím zpříma a kropím
změť těl sekaným olovem, hřebíky a sklem ze svého trombónu a prostor předemnou vyplňuje
dým a spálený prach. A i v záplavě těl nemrtvé hordy ježící se zuby, kly a drápy našinci
dostávají zásahy a rány nečistými silamy hnedle mokvají. Wottanovi v jednu chvíli vyhřeznou
střeva. Criplovi upadne končetina a i my hunteři krvácíme z mnoha šrámů. V těchto těžkých
chvílích přichází vždy pomoc od mocného šamana Cecky , zaklíná se a přivolává síly
Kalimdoru i svých předků a naše rány se v mžiku zacelují. Jeho křepčení s totemy nám
vydatně pomáhá i v boji.Tako se probíjíme do srdce nemrtvého města. Cesta je to útrpná a
únavná a čas pomalu dochází. Mně osobně cesta splývá a připomíná jednu dlouhou krvavou
čmohu s očasnými problesky - Cripl na maděru a tuhej, Cecka “SUNDEJTE TO ZE MĚ ! “
Bobisko “mazlíku vem si ho” Wottan “ Moooooooo”.
Nakonec padnul i vládce celé té zvrácenosti, vlastně sme byli tak rozjetí, že se nezmohl ani na
odpor. Stojím nad mrtvolou toho barona a čekám na svoji vysněnou samici. Ale jaké bylo mé
překvapení že místo šťavnaté a zelené šťabajzny se objevý takový vyžle. Hubená a bledá až
hanba mluvit , “ Tak do toho nejdu “ pravim , “to nemam zapotřebí “ naval aspoň vodměnu za
vysvobození , aspoň ztoho zklamání něco urvu.
Chýlilo se k polednímu a my pojedli něco sucharů a vody a rozmejšleli co dál. “Když
sme tu pojďme vymlátit tu druhou část , uděláme si lov na kouzelné šhárdy a orby” pravil
Cecka “No jasně už mě zas svrbí pracky “pravil Wottan “ mě toho svrbí .... “ přidal svoji do
debaty Criplík a tak sme vyrazili. Průběh to mělo obdobný jako v předchozích bojích.
Dokonce sme narazili na jednoho lidského komandýra s kanónama který měl na sobě
žertovnou čepici , kterou sem mu hnedle sebral. “Já chci také “ ”tu musím mít” překřikovali
se všichni navzájem. Tak sme tam strávili celý den a znova a znova zabíjeli vše pro další a
další čipice. Za občasného Ceckova “Criple ty si lama “ zvlášť když si hrál na půlera a
vystartovala na nás celá švadrona žoldáků. Sečteno podtženo přes třice velkých modrých
šárdů a devět orbů a přes stovku zlatých a nesčetně dalších pokladů sme měli všichni čepice ,
na které sme byli náležitě hrdí. Všichni až na jednoho, náš komandýr Bobisko dostal hovnajs
a né čepicu , MUAHEHEHE
Pak nás už dostihla zpráva vrchního šikovatele našeho klanu, že se šikuje nájezd na
Molten Core, a kde že sme , dostali mírnej pojeb ale od šarže to bét musí tak sme spěchali na
sraz ale to už je jinačí historie....

Tož nám dorůstá v jednotce další mlíčňák. Nebo spíše mlíčňačka. A ne jedna. Deandra s Alexis jsou konečně hunterky dle mého gusta. Pořádné orčice co si v divokosti nezadají se svými miláčky. Alexis četla v kronikách o mém méďovi se kterým jsme si vyžrali nejhorší chvíle například ve Stratholmu a tak svého pojmenovala také Brumla. Aspoň to začíná mít tradici. A o tradici, o tu by nám mělo jít především. A pak ještě o mládež.
No každopádně Deandra si postěžovala, že by potřebovala schrastit nějaký dokument ve spodní části BlackRock Spajru. Chvilku jsem se vymlouval na jiné a důležité záležitosti, to víte viděl jsem ve výloze moc pěkný luk a docela jsem po něm pásl. Ale když jsem zbraň získal tak nezbylo než vyrazit.
Z naší drancgrupy se nikomu moc nechtělo, hen nezbylo než vzít nějaké přespolňáky. Neaký mág eště s rougem že s námi půjdou a to se nechala ukecat aj Shantí, že teda když jinak nedáme tak For the Horde!
Dorazili jsme do Kargathu. Shanti už na nás čekala v hospodě a prý že počítala že dorazíme dříve, a tak si zatím dala dvě tři pivka. A pak prej eslipa bychom jí na zaplacení útraty nepůjčili, že si doma ve stanu zapomněla váček s nugetama. Jako bych ji neznal.
Ostatní se vymluvili, že se zajdou mrknout ven do brašen mounta, že si peníze nechali tam. Já ji nabídl vynikající steak z vlka, že s sebou nic jiného nemám. Nechtěla, tak jsem se šel mrknout kde jsou ostatní tak dlouho s prachama a Ti už seděli na mountech. Že ji znají moc dobře. Naslibuje, ale bůh ví kdy by je dostali zpět. Tak jsme vyrazili. Jak znám hospodského Shanti bude škrábat brambory minimálně na týden dopředu.
Nějak jsem tak narychlo nebyl schopen sehnat náhradu, ale začátek se vyloženě dařil. Šípy svištěly, proradní Nefarionovi zaprodaní orci padali jeden po druhém.
Potom nějak padl náš mág. Měl jsem pocit, že ještě neprošel celým výcvikem, a když se ukázalo, že jediné kouzla které zmáknul je ovce a frost nova, tak jsem se ani nedivil. Poté co se rogue schoval tak dobře, že jsme ho již nebyli schopni najít ani my, nám došlo že máme trošku problém. Naštěstí jsme nedávno fasovali takové pěkné udělátka, díky kterých se dá komunikovat s drancgrupou i na dálku. Chvilku jsem hartusil až se mi povedlo zmanipulovat další dva huntery, že jde o mimořádný důležitý bojový úkol a ať mažou za námi. Společně s nimi dorazil i zvědavý mág Deathtomik.
Chvilku jsme si ukazovali nové zbraně. Když Alex vytáhla stejný luk jako jsem si koupil akorát já, došlo mi že ta cedulka „jediný svého druhu“, která zdůvodňovala tu vysokou cenu, patřila asi k něčemu jinému ve výloze. Zajímavé že cena zůstala.
Tomik vyčaroval trochu skořicových rolek, které si tak v poslední době oblíbil Chrochta. Alex jimi začala cpát Brumlu a Targon s Deandrou začali cpát svého čoklíka s čičinou masem, které tahali až z Ogu. Když jsem Deandřinému Fantomovi nabízel rolku, málem mě stihnul seknout drápem. By ňa zajímalo zda má divokost po majitelce. Orčice nikdy nebyly vycvičitelné. Teda já nepotkal nikdy nějakou co by poslouchala. Ale kousat a škrábat umí všecky do jedné. Kdyby bylo po desáté tak Vám ukážu i nějaké jizvy.
Tož sme teda vyrazili, zjistit jak je to s těma dokundamentama. Vzali sme to zkratkou. Jen Blackročáckých orků tam bylo nějak moc. Preventivně jsme vybudovali pasti a tahali je po skupinkách za námi. Naši miláčci trhali, my stříleli a Deathtomik jim dělal ze života vyložené peklo. Několikrát jsem se nechal unést Orčí zuřivostí a přes rudou mlhu měl dost co dělat abych nezačal šít i do našich. Brumlovi jsme pak rychle vytáhl šíp, aby Alex nepoznala že byl ode mne a pomohl jsem ho ošetřit.
Prostě parádní akce. Skrze pavouky jsme pak prošli jako máslem, a když jsme viděli Ogříky co tam mají hnízdo, tak jsme je vybili i když se prý dají obejít. Ale to někdo řekl až když leželi na jedné hromadě.
Problém nastal zcela paradoxně až u hromady malých (no vlastně spíše docela velkých) švábů a škorpiónů, kteří považovali část chodby za své území. Koukal jsem, že jim tam lejou z horní kuchyně splašky, tak si asi mysleli, že jim to jdeme sežrat nebo co. Každopádně v návalu boje když jsme chtěli jít dále nám došlo, že Deathtomik smrt nikdy moc předstírat neuměl a tak jí asi nepředstírá. By mne zajímalo co je během těch tréninků učí. Taková jednoduchá věcička a jak to občas pomůže. Tož tak jsem vytáhl kabely, oprášil je, nahonil tam ebonitovou tyčí trochu šťávy a šlehnul to do něho. A nic. Zatracení goblini! Na ně je fakt supr spoléhat, když de o něco tak důležitého. Alex vytáhla svoje kabely aj s tyčí. Její gryf při výrobě elektřiny mne docela zaujal. Bylo vidět že má praxi. Ale Deathtomik se ani potom nezvedal. Už jsem si promýšlel poslední řeč, když najednou naskočil. Ti nemrtváci jsou pro mne holt záhada.
Pojedl pár rolek a hned vypadal lépe.
Požádal jsem ho zda by mi taky nějaké ještě nezrobil. Jenom přece už mi pomalu docházely a jeden nikdy neví, kdy se zase nechá sežrat od nějaké havěti, tož abych pak měl raději nějaké do zásoby. Požádal jsem o nugátové, ale jen se na mně tak divně kouknul a byl jsem rád i za skořicové. Ostatně Chrochtovi je to skoro jedno a já na sladké nikdy moc nebyl.
Vybili jsme jim pak eště psinec a málem mi tam sežrali Chrochtu. Šmejdi! Vyžral mi skoro půl batohu rolek než jsem si ho udobřil. Začal jsem ho pak podezřívat, že už je jí jen tak aby mne nasral, tak jsem mu zbytek vzal. Příště mu vezmu zase jen housky!
Pak nám Denadra oznámila že se blížíme k místu kde měli včera trochu problémy a že dále se prej už nedostali. Tak jsme je za trest vysmahli obzvlášť rychle, aby si náhodou nemysleli.
Velitel Wyrmthalak pak už byl opravdu jen otázka chvilky. Dokonce jsme zvažovali že ho zkusíme nechat jen našemu zvěřinci, ale nakonec jsme si i my párkrát střelili jen tak aby se neřeklo. V kapse měl moc pěkné zánovní shouldery. Deandra nám poté vysvětlila proč budou nejvíce slušet zrovna jí.
Když se akorát potřetí nadechovala ukázal jsem jí nějaké papíry na zemi a nešetrně ji přerušil jestli je chce nebo si je můžu vzít já. Na shouldery úplně zapomněla (teda obhajovat proč by je měla mít, jelikož už je měla na sobě) a s jásotem popadla dokumenty.
Stálo to za to jelikož pak začala nadšením tančit. Alex se přidala a já v tu chvíli skrytě doufal, že si obě odloží shouldery. Teda shouldery až nakonec samozřejmě.
Bohužel jediný kdo si odložil, byl Targon. Ale tanec stál i tak za to. Kdo netančil s Orčicí neví o co přichází.
Pak se jak na potvoru ozvalo to komunikační udělátko kde jsme že je dneska nástup na průzkum bojem k doupěti Onyxie.
Takže mažeme tam!
P.S. Shanti fakt vařila půl odpoledne pro celou hospodu. A že nám to ještě spočítá…

Co se takto "vyprazdňovat" třeba do kategorie Spam. Nejsem si úplně jistá tím, kdo z hráčů si bude chtít v pokecu o hře číst tyto "romány"!!!

Tímto bych chtěla upozornit, že téme bude nejspíš smazáno.

V pořádku a nebo přesunout do sekce spam dal jsem to zde jelikož se to týče pokecu o hře a jelikož jsem chtěl toto fórum trochu oživit.